Narodila jsem se v hlubokém komunismu a měla jsem to štěstí, že moji prarodiče a později i rodiče pracovali v Asii. Indické a vietnamské artefakty, mezi kterými jsem vyrůstala, probouzely mou zvědavost a touhu po jiných světech. 

Zároveň jsem si skrze své blízké uvědomovala, jak náročné je dlouhodoobě žít a pracovat mezi různými často velmi odlišnými světy. I proto jsem studovala politologii, sociologii, psychologii, atd. 

Přivezené sošky Buddhy, byť tehdy bez příběhu, mi kladly otázky, na které jsem velmi brzy začala hledat odpovědi. Fascinovala mě představa „osvícení“ a touha zjistit, co to znamená z pohledu filosofie a psychologie.

Zkoumání mě před pár lety dovedlo až k moderní neurovědě, polyvagální teorii, teorii traumatu, atd. Fascinovaně nahlížím, jak někteří vědci koncept osvícení vidí brýlemi homeostázy, hlubokého uvolnění, parasympatického stavu.

Díky rodičům jsem již v 18ti letech poznala Vietnam a po  sametové revoluci jsem začala více cestovat a později i provádět v Asii.

Brzy jsem se vdala a velkou část života věnovala studiu, rodině – svým dvěma dcerám a práci v rodinné firmě, neziskových organizacích a mnoha dobrovolnických projektektech i v zahraničí.

Už jsem i babičkou. Po třiceti letech vztahu jsem se rozvedla, což znamenalo ohromný obrat v mnoha směrech mého života.

Dnes žiji s partnerem v jeho rodném Mexiku a do Česka i Asie se s láskou vracím. Má životní cesta mě usadila v oblasti podpory druhých lidí v náročných životních situacích, a to mi dává hluboký smysl.